dojímat se
[dojiːmat se]
(3. j. -má se, rozk. -mej se, čin. -mal se, podst. jm. -mání (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se dojímá {nad čím, nad kým; čím, kým})
prožívat silné citové pohnutí:
dojímat se vzpomínkami
Dojímá se nad synkem Jiříčkem.
Nad rodnou krajinou se dojímala k slzám.
Publikum se dojímá i burácí smíchy.
podst. jm. dojímání se nad osudy zvířat
dokonavé → dojmout se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dojiːmat se]
(3. j. -má se, rozk. -mej se, čin. -mal se, podst. jm. -mání (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se dojímá {nad čím, nad kým; čím, kým})
prožívat silné citové pohnutí:
dojímat se vzpomínkami
Dojímá se nad synkem Jiříčkem.
Nad rodnou krajinou se dojímala k slzám.
Publikum se dojímá i burácí smíchy.
podst. jm. dojímání se nad osudy zvířat
dokonavé → dojmout se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)